Hlavní ukazatele ovlivňující výkon izolačních materiálů jsou následující:
1. Izolační odpor a rezistivita
Odpor je převrácená hodnota vodivosti a odpor je odpor na jednotku objemu. Čím menší je vodivost materiálu, tím větší je odpor. Vztah mezi těmito dvěma je oboustranný. U izolačních materiálů se vždy očekává, že měrný odpor bude co nejvyšší.
2. Relativní dielektrická konstanta a tangens ztráty r-hmotnosti
Izolační materiály se používají ke dvěma účelům: vzájemná izolace různých částí elektrické sítě a dielektrikum (akumulace energie) kondenzátoru. První z nich vyžaduje malou relativní dielektrickou konstantu, zatímco druhá vyžaduje velkou relativní dielektrickou konstantu, zatímco obě vyžadují malou tangens dielektrické ztráty, zejména pro izolační materiály aplikované pod vysokou frekvencí a vysokým napětím. Aby se snížily dielektrické ztráty, jsou zapotřebí izolační materiály s malou tečnou dielektrických ztrát.
3. Průrazné napětí a elektrická pevnost
V silném elektrickém poli se izolační materiál poškodí, ztratí své izolační vlastnosti a stane se vodivým, což se nazývá průraz. Napětí při průrazu se nazývá průrazné napětí (dielektrická pevnost). Elektrická pevnost je podílem napětí, když dojde k průrazu za specifikovaných podmínek, a vzdálenosti mezi dvěma elektrodami nesoucími aplikované napětí, tj. průrazného napětí neseného tloušťkou jednotky. U izolačních materiálů platí, že čím vyšší průrazné napětí a elektrická pevnost, tím lépe.
4. Pevnost v tahu
Je maximální tahové napětí, které nese vzorek při tahové zkoušce. Jde o nejpoužívanější a reprezentativní zkoušku mechanických vlastností izolačních materiálů.
5. Hořlavost
Vztahuje se na schopnost izolačních materiálů odolávat hoření při kontaktu s plamenem nebo zabránit pokračujícímu hoření při opuštění plamene. S rostoucí aplikací izolačních materiálů nabývají požadavky na jejich hořlavost stále více na významu. Lidé různými prostředky zlepšují a zlepšují hořlavost izolačních materiálů. Čím vyšší hořlavost, tím lepší bezpečnost.
6. Odpor oblouku
Schopnost izolačního materiálu odolat působení oblouku podél jeho povrchu za specifikovaných zkušebních podmínek. Během testu se používá střídavé vysoké napětí a malý proud k posouzení odolnosti proti oblouku izolačního materiálu podle doby potřebné k vytvoření vodivé vrstvy na povrchu izolačního materiálu v důsledku obloukového efektu generovaného vysokým napětím mezi dvěma elektrodami. Čím delší čas, tím lepší odolnost proti oblouku.
